On-linení vysílání Malého kuchtíka je pro nás vždy zážitek. Víme, co budeme tvořit, ale reakce dětí jsou nepředvídatelné. A tak stačí malý nápad a děti se ho chytí. Důkazem je pohádka Patrika a jeho babičky Milušky.  Stačilo jim k tomu jen několik postaviček vykrojených z těsta a bylo to.   Z pár ingredincí poskládali krásný příběh.  Těší  nás, že nám o děti reagují na naše výzvy a jsou schopné něco napsat, vyrobit, sestříhat videa.  Naše kurzy nejsou jen o vaření. Jde nám o uvolnění dětí i rodičů.  A pokud jako inspirace poslouží  talíř cukroví inspirace na příběh, tak to stojí za to.

PERNÍČKOVÝ KLUK – Pohádka od Malého kuchtíka Patrika a jeho babičky

,Před vánoci, kdy se pečou perníčky, zmizel z pekáče perníčkový kluk. Chtěl poznat svět kolem sebe. Protože se upekl v hájovně, byl zvědavý na svět zvířátek. Byl to neposeda, tak mu budeme říkat třebaČertík. S ostatními perníčky byl na misce na stole před oknem v hájovně.

Malý neposeda tedy vylezl oknem rovnou do lesa. Skákal a pískal a po chvíli potkal šnečka. Zeptal se ho: “Šnečku? Kam se schováš, když potřebuješ spát? Začínám být unavený z té cesty“. ,,Šneček odpověděl: „Já si nosím domeček s sebou na svých zádech. Když potřebuju, tak se do něj schovám. Koukej.“ A šneček se schoval do ulity a byl ten tam. Čertík šel tedy dál a potkal veverku. Zeptal se: „Veverko, kde bydlíšty? Já bych tááák už rád někam složil hlavu.“ „Já?“ zeptala se veverka. „Já mám domeček v dutině stromu nebo až táááááámhle nahoře ve větvích v koruně stromu si udělám hnízdo.“ Hop a skočila do díry v kmenu. „Aha, tak to pro mě také není“, řekl si Čertík a šel pomaloučku dál.  Už sotva plácal nožičkama a začalo se stmívat, když potkal ježka.

„Ježku, ježku, kde ty spíš?“ Ježek mu povídá:  „Zrovna stojíš před mým domečkem. Podívej jak je veliký. Spím v téhle hromadě listí.“ Šup a zalezl do veliké hromady. Čertík to také zkusil, ale řekl si, že v listí být nemůže, že tohle není domeček pro něj. Začne pršet a rozmočí se, vždyť je perníkový. Čertík šel tedy smutně dál, ani nevěděl kam. Vzpomínal, jak mu bylo teploučko na plechu v hájovně a kolik mohl dětem udělat radosti, až by byl ozdobený a s ostatními perníčky na misce zdobil stolek v kuchyni.
Najednou se před ním objevila tlapa medvěda. „Brum, já mám chuť tě sníst. Tady voní perník. Určitě jsi i z medu. Mňam. Já tě chci!!!“ V tu chvíli se Čertík vzpamatoval a jak, když do něj střelí, začal utíkat pěšinkou po cestě a medvěd za ním. Najednou mezi stromy uviděl Čertík světlo, které mu jako by podávalo svůj paprsek. Čertík si řekl: „Raději se nechám spálit od světla než se nechat sežrat medvědem.“

Byl to mžik a ten paprsek světla ho přenesl na kraj lesa, kde stála hájovna. Čertík se takto zbavil medvěda a pak přemýšlel, co to bylo za ten světelný paprsek, co ho zachránil. Nad ním se ozvalo: „Čertíku, zvedni hlavu a podívej. Já jsem ti podal svůj paprsek, svoji ruku. Běž a v hájovně dávej hodně radosti a lásky dětem, co tě budou obdivovat jaký jsi krásný. Uvidíš, budeš nejkrásnější perníček o těchto vánocích. Děti si tě ozdobí.“ Čertík se zastavil, podíval se nad sebe a …. „joooo, už víííím, vždyť to byla tvoje ruka a ty jsi krásný vánoční anděl, vlastně můj anděl, který mě celou dobu v lese chránil.“ Čertík ještě zavolal: „Andílkuuuu, mooooc děkujuuuu“ a pootevřeným oknem se dostal do hájovny. Vyšplhal se po židli až na stůl, kde byla mísa s ostatními perníčky a těšil se jak následující den ho přijdou děti Pája a Páťa ozdobit a z něj bude ta nejkrásnější vánoční ozdoba na vánočním stromečku. Lehl si mezi jiné perníčky – mezi šnečka, stromečky, veverku, ježka a jen od medvěda šel kus dál na druhou stranu mísy, toho se ještě bál. Položil si hlavu na křídlo anděla a okamžitě usnul. Zdál se mu ten nejkrásnější sen o tom, jak byl nejhezčí ozdobou vánočního stromečku.